O knize: 2017 / Poprvé v dějinách literatury věnovala básnířka a prozaička knihu muži básníkovi. Světlana Ermolaeva ji píše od roku 1980, ode dne smrti Vladimíra Vysockého dodnes, 37 let každoroční paměti nejen podle data narození a úmrtí, ale v kterýkoli den nebo noc. Svému milovanému věnovala více než polovinu života, její básně jsou rekviem truchlivé paměti, vysoko do nebes. Koneckonců, On je Vysockij, od slova Vysoko, a nyní žije v jejím srdci. Sny, kde je Vladimír živý a milující, je nekonečná báseň o mystické lásce. Díky Bohu, že se v jejích snech potkali a milovali... A tak život plynul v nevyhnutelné bolesti a utrpení pro nenaplněnou.